Prosinec 2008

Merry Christmas!

23. prosince 2008 v 23:29 | Maus |  Moje kecy...

Za všechno může deník

14. prosince 2008 v 0:52 | Maus |  FF-Za všechno může deník
Tak jak sem říkala, připravuji novou kapitolovku, která je ve fázy vývojové. Je zase na pár HG/SS jak jinak že??:D Psát ji začnu až po dopsání rozepsaných kapitolovek no možná i dřív ještě nevím, ale teprve se podrobný děj vytváří..

P.s:Já vám děj povídky dopředu neprozradím. Už název toho napovídá hodně a děj by toho prozradil vážně moc, takže tato povídka nemá sepsaný děj..:))

Povídky a Kapitolovky+Anketa

11. prosince 2008 v 21:39 | Maus |  Moje kecy...
Tak tady vám chci objasnit pár věcí :) a to hlavně ty, že v povídkách sem začátečník a teprve se učím psát a momentálně píši dvě začátečnické povídky, abych si dávala pozor na chyby a hlavně abych věděla v čem si mám dát pozor atd, proto sem moc ráda za vaše komentáře. Tyhle dvě povídky dokončím až do konce ten je sice zatím v nedohledu, ale co... Budu přidávat taky jendorázovky. Někdy mám smutnou náladu a je z toho smutná povídka... Až dokončím tyhle dvě kapitolovky, tak mám v příptavě novou povídku na HG/SS už mám vymyšlený děj a co se tam bude dít a vše dopředu, ale ještě ne tak dokonale a děj neprozradím, ale začnu to psát až dopíšu tyhle dvě kapitolovky, abych se v tom zaučila takže mějte se mnou trpělivost :D

Osud může být krutý...

10. prosince 2008 v 22:26 | Maus |  Jednorázovky
I could stay awake just to hear you breathing
Watch you smile while you are sleeping
While you're far away dreaming

Seděla na lavičce a dívala se do dálky a v hlavě slyšela svoji oblíbenou písničku. Přemýšlela o svém životě, o tom kolik chyb v něm udělala. Viděla celý svůj život před sebou. Dokonce i své dětství, na které chtěla zapomenout. Od malička nemohla, zapomenou na to, jak tam její rodiče leží na zemi, celý od krve. Chtěla na to vše zapomenout, ale nemohla, protože si to dávala za vinu.

I could spend my life in this sweet surrender
I could stay lost in this moment forever
Every moment spent with you is a moment I treasure


Kdyby je tenkrát poslechla… mohli být naživu a nikdy by se nic takového nemuselo stát. Brečela a nemohla přestat, prostě to nešlo. Viděla dva neznámé lidi v masce, jak se snaží dostat dovnitř a do toho slyší hlas svého otce, jak jí říká, ať jde pryč, ať uteče… ale ona nemohla. Nechtěla tam nechávat své rodiče, chtěla tam zůstat s nimi.

Don't want to close my eyes
I don't want to fall asleep
Cause I'd miss you baby

Pak už si nic nepamatovala, jen to jak utíká pryč, protože věděla, že její rodiče sou mrtví jen díky ní… jen díky tomu, že jí chtěli ochránit, kdyby předtím odešla, tak jak jí řekli rodiče, možná by teď byly naživu a nikdy by se nemuselo stát nic tak hrozného…

And I don't want to miss a thing
Cause even when I dream of you
The sweetest dream will never do


Čas se nedal vrátit a lidské chyby se nedají napravit. Věděla to moc dobře. Díky téhle události byl její život celý jinak. V noci nemohla spát, ale později se objevil on, ten krásný mladý muž, do kterého se tolik zamilovala i on ji ublížil… podvedl ji s jinou. Celý svůj život nenáviděla, protože její život byl od samého začátku peklo.

I'd still miss you baby
And I don't want to miss a thing


Brečela, protože její život končí. Nikdy neměla v plánu skončit se svým životem, ale osud si to tak přál. Slyšela slova doktorky, která jí oznamovala, že ji zbývají tři měsíce života. Nevěděla, kdy přesně její život končí, ale už se to blíží… jsou to tři měsíce od té doby, co ji to doktorka oznámila. Věděla, že je tohle konec…

Don't want to close my eyes
I don't want to fall asleep
I don't want to miss a thing




HG/SS Never too late

10. prosince 2008 v 14:32 | Maus |  Videa

3 Kapitola-Výuka

10. prosince 2008 v 13:46 | Maus |  FF-To myslíte vážně?
Harry a Ron se s Hermionu teď moc nebavily. Harry byl naštvaný proto, že Snapea nesnášel a jeho kamarádka chce udělat zrovna to, že si ho vezme. Ron měl ty samé důvody, ale přeci jen měl o jeden důvod víc… miloval ji. Hermiona si vždy myslela, že má Rona taky ráda, ale když o tom víc přemýšlela, usoudila, že jsou lepšími přáteli. Druhý den u snídaně s ní moc nemluvili zato Ginny a Neville ano, ale jen proto, že zatím nevěděli její tajemství. Na první hodině obrany proti černé magii, to vše vypadalo špatně. Hermiona tam seděla jako vždy a dávala bedlivý pozor na výuku, ale přeci jen si všimla, že Harry s Ronem mají hlavu úplně jinde, když se pak profesor zeptal Harryho na to, kde se vyskytují bubáci, nebyl schopný na ní odpovědět. Profesor pak vyvolal Nevilla a položil mu tu samou otázku, a Neville, odpověděl:
"Bubáci se vyskytují v uzavřených a malých prostorech, kam nemá přístup žádné světlo," odpověděl rázně Neville.
"Výborně," kývl profesor hlavou.
A takhle to pokračovalo celý den. Hermiona se všude hlásila, Ron s Harrym byly mimo a Neville občas na něco odpověděl. Na hodině Lektvarů se Nevillovi jako vždy moc nedařilo, ale naštěstí žádný kotlík do vzduchu nevyletěl. K večeru už se situace uklidnila Harry už nebyl tak napjatý, akorát Ron vypadal pořád naštvaně. Harry se s ní už dokonce začal pomalu bavit a Hermionu to velice potěšilo. Druhého den už se vše začalo vracet do normálu, až na Rona. Na hodině Přeměňování se učili přeměnit brouka v kámen, ale nikomu se to zatím moc nedařilo. Hermiona měla jeden z nejlepších výsledků. Po skončení výuky šli navštívit Hagrida, protože ho v poslední době zanedbávali. Ron řekl, že zrovna nemůže, protože si musí něco zařídit. A tak šel Harry s Hermionou sám. Hagrid byl velice rád, že je vidí a uvařil jim čaj. Vyprávěl jim všechny novinky. Že se Norbertka, zřejmě zamilovala do nějakého draka v Norsku. Hagrid vypadal velice šťastně a spokojeně. Harry s Hermionou se rozloučili, že už musí jít, protože mají hodně úkolů. Věděli, že kdyby neodešli včas, Hagrid by je ještě vzal do lesa na návštěvu za drápem. Vrátili se do knihovny, kde strávili spolu se svými přáteli všechen čas, až do večeře.



Nemůžu bez tebe žít...

8. prosince 2008 v 8:31 | Maus |  Jednorázovky
Hermiona stála v ředitelně a povídala si s obrazem Severuse Snapea. Stála tam dlouho, až po chvíli se otočila a odcházela. Po tvářích jí tekly slzy a ona chtěla pryč. Šla hodně dlouho nevěděla kam jde, jen chtěla pryč. Její kroky byly čím dál rychlejší. Vyběhla z hradu pryč a zamířila k lesu. Běžela dlouho, až po chvíli, kdy už nemohla, tak zpomalila, ale nezastavila se, nechtěla… Pořád jen brečela a trmácela se lesem. Byla celá špinavá a šaty měla roztrhané od roští, ale bylo jí to jedno. Nohy ji táhly kamsi daleko od Bradavic, ale kam? Její jediné přání bylo, aby on žil a ona by se ho mohla dotknout. Nesnesla pomyšlení, že už ho nikdy neuvidí, nepolíbí… On byl mrtvý a slova, která ji řekl, když mluvila s jeho obrazem ji nesmírně ranila a tak hrozně bolela u srdce… Nevěřila tomu, že by ji nemiloval po tom všem, co spolu zažili. Vzpomínala na ty krásné chvíle, kdy byly spolu šťastni. Také vzpomínala na jeho polibky a na jejich první milování, ale všechno to bylo pryč, protože zemřel a s ním zemřela i ona. Pořád slyšela ty slova, jak ji říká, že ji už nemiluje a ať, na něj zapomene. Jenže ona nechtěla, neuměla bez něj žít. Najednou stála na kraji skály a dívala se směrem dolů. Moc dobře věděla, že to musí udělat a také to udělala. Skočila dolů, aby zemřela tak jako zemřel on.

Máte rádi pár HG/SS?

7. prosince 2008 v 0:16 | Maus |  Úvod
Anketa:Máte rádi pár HG/SS?

1 kapitola-Vzpomínky

6. prosince 2008 v 17:35 | Maus |  FF-Je tohle láska?
Ležela na zemi a pořád před sebou viděla momenty svého života, kdy byla opravdu šťastná. Vzpomínala na sedm krásných let v Bradavicích, kde strávila se svými kamarády většinu svého času. Teď, je to všechno pryč, už je nikdy neuvidí. Stékala jí slza po tváři. Teď, tu leží na zemi a je ji jedno, co s ní bude. Dobře ví, že Voldemort by ji nikdy nenechal dobrovolně jít, ale je jí to jedno teď, když je Harry a Ron po smrti, ji už na ničem jiném nezáleželo. Chtěla umřít tak jako oni, ale stále byla naživu. Najednou se ozvali kroky a dveře se otevřely. Stál v nich Voldemort.
"Myslím, že si tu už zavřená hodně dlouho, a proto si myslím, že je na čase to změnit. Mohl bych tě zabít, ale vím moc dobře, že by tě to spíše udělalo šťastnou, nežli smutnou a takovou radost ti neudělám. Takže jsem se rozhodl, že tě daruji jako dar Severusovi. Takže se zvedni dobrovolně nebo to půjde po zlém," prohlásil naštvaným ledovým hlasem.
Hermiona se zvedla, aniž by něco řekla a vyrazila ke dveřím. Voldemort vyrazil hned za ní a hned u sloupu stál on, Severus Snape. Chvíli tam nehybně stála než si ji Snape všiml. Než stihl Snape promluvit, Voldemort ho předběhl a řekl:
"Severusi, abys věřil tomu, jak moc si vážím tvých služeb, tak jestli chceš, je tvoje. Dělej si s ni co jen budeš chtít," popostrčil Hermionu dopředu.
"Děkuji vám, pane," došel k Hermioně, vzal jí pevným stiskem za loket a vedl ji pryč.
Když dorazili do jeho domu odhodil ji na gauč a řekl:
"Tvůj pokoj bude nahoře a od teď budeš dělat vše, co ti řeknu a jestli ne, tak pak něco uvidíš. Ted se dej dohromady, abys vypadala dobře. Večer si promluvíme a ještě než odejdu, bych tě rád upozornil, že jestli se pokusíš o útěk tak dopadneš neúspěšně," otočil se a zase zmizel. Hermiona se po chvíli zvedla došla do pokoje který ji určil Snape. Osprchovala se a zase se hned oblékla. Potom se na sebe podívala do zrcadla a přišlo ji, že to není ona. Byla tak jiná, tak smutná.
Celé odpoledne jen přemýšlela a proseděla. Vzpamatovala se, až když uslyšela tiché kroky. Pohlédla, ale bylo ji jasné, že to je Snape. Posadil se naproti ni a pohlédl na ni ostrým pohledem.
"Slečno Grangerová, velice si cením toho, že aspoň jednou v životě, když s vámi mluvím, vy mlčíte a neskáčete mi do řeči, ale velice bych ocenil to, kdybyste teď něco řekla," hleděl na ni pohledem, který očekává odpověď.
"A co chcete slyšet?" zeptala se jemným, ale smutným hlasem.
"Vím moc dobře, že smrt vašich kamarádů vás musí velice bolet, ale Voldemort mi vás dal darem, a proto nemvidím důvod, snášet dál vaše chování a dívat se na to, jak tu brečíte. Takže od zítřka začnete uklízet tenhle dům a starat se o také o mě, což znamená, že budete dělat vše, abyste mě uspokojila ve všem, co budu zrovna v ten moment chtít. Jen doufám, že vám nemusím vysvětlovat, co všechno do téhle práce patří. Teď, se běžte vyspat, ať jste na zítra připravená," s tím se otočil a odešel. Hermiona padla na postel se slzami v očích.

Je tohle Láska?

6. prosince 2008 v 17:34 | Maus |  FF-Je tohle láska?
Severus Snape nikdy nikoho nemiloval, ale časy se mění...HG/SS


2 Kapitola-Pravda

6. prosince 2008 v 17:33 | Maus |  FF-To myslíte vážně?
Hermiona došla ke stolu a posadila se, chvíli mlčela, když se pak podívala na Rona a Harryho, zjistila, že se na ni oba dva dívají.
"Kluci, já vám musím něco říct, vím, že to co vám teď řeknu, se vám nebude určitě líbit, ale snažte se mě prosím pochopit. Já…" nestihla dokončit větu.
"Pane Pottere, máte jít ihned do ředitelny," prohlásil udýchaně Filch a zase odběhl pryč.
"Hermiono, promiň já teď budu muset jít, nebo mě Snape přetrhne. Promluvím si potom jo?" sbalil si své věci a zamířil k východu.
"Nechceš to říct aspoň mě?" zeptal se zvědavě Ron.
"To nejde, Rone, já bych to nerada říkala dvakrát. Já teď půjdu, musím si ještě něco dodělat. Uvidíme se pak," šla rychlým krokem do společenské místnosti. Když tam dorazila, hned se zase vydala do své ložnice, kde zrovna nikdo nebyl. Otevřela skříň, kde chvíli něco hledala a zdálo se, že to nemůže najít, po chvíli však vytáhla malý bloček s jejím jménem. Zastrčila si ho do kapsy a vracela se zpět do knihovny. Vešla do dveří a spatřila, že se Harry vrátil. Znovu se k nim posadila. Harry se na ni podíval a řekl:
"Hermiono, tak co si nám to předtím chtěla říct?" pohlédl na ní zvědavým a pronikavým pohledem.
"Nejdříve mi řekni důvod, proč si byl v ředitelně," dostala ze sebe.
"Někdo si na mě byl stěžovat, neřekl mi sice kdo, ale je jedno kdo to byl, protože Snape nevynechá ani jednu příležitost, aby mě ponížil," naštvaně prohlásil a zadíval se do svého papíru, kde ještě před chvílí něco psal.
"Právě o něm, s vámi chci mluvit, Harry, podívala se na Harryho a Rona, kteří se na ní teď zvědavě dívali."
"Nedávno sem za ním byla v ředitelně a…"
"A proč si nám to neřekla dřív?" skočil ji do řeči Ron.
"Jestli dovolíš, tak bych to ráda nejdřív dořekla," řekla naštvaně Hermiona.
"Promiň," omluvil se.
"A požádal mě o to, abych se stala jeho ženou, protože jeho matka umírá a on ji chce splnit její poslední přání. A ještě než mi začnete nadávat, že sem s tím souhlasila, tak bych vám ráda řekla to, že mi za to nabídl slušné vzdělání v lektvarech," odmlčela se Hermiona.
"To snad nemyslíš vážně, že si ho chceš vzít. Vždyť sama dobře víš, že tě s ním bude čekat peklo," řekl hlasitým a naštvaným hlasem Ron.
"Hermiono, já nemohu uvěřit tomu, co si nám právě řekla. Ty si chceš vzít člověka, který mě jen uráží," díval se na ni naštvaným pohledem Harry.
"Kluci, já vám tohle nechtěla udělat, ale je to pro mě skvělá příležitost. Vám se to možná tak nejeví, ale v dnešní době se člověk lektvary tak dobře nemůže naučit a tady ve škole jsme se zase ty nejdůležitější věci vůbec neučili. Snažte se mě prosím pochopit, nebo aspoň mé přání respektovat. Já dobře vím, do čeho jdu."
"My si to musíme rozmyslet. Musíš nám dát čas, Hermiono," zvedli se a odešli, Hermiona tam zůstala smutně sedět.

1 kapitola-Rozhodnutí

6. prosince 2008 v 17:32 | Maus |  FF-To myslíte vážně?
"Dobrý den, paní profesorko."
"Vítám vás zpět v Bradavicích, slečno Grangerová."
"Děkuji vám."
"Jen doufám, že nemáte v plánu vy tři zase odejít?" zvědavě pozvedla hlavu.
"Ne nemáme, zůstaneme tu až do konce školního roku," řekla výrazným hlasem.
"To doufám," a odkráčela dlouhou chodbou pryč.
Sledovala, jak profesorka odchází, a pak se vydala do společenské místnosti. Když už byla téměř u cíle, narazila přímo do Snapea.
"To nemůžete dávat pozor na cestu?" řekl nepříjemným hlasem a sjel ji přísným pohledem.
"Omlouvám se, pane řediteli," pípla jemným hlasem a rychle šla dál, aniž by se ohlédla zpět.
Když dorazila do společenské místnosti, ohlédla se, jestli nevidí Ginny, ale když ji nikde nespatřila, tak se posadila na židli, kde ponořená do svých myšlenek delší dobu zůstala, když se pak podívala na hodinky, bylo už pozdě a blížila se večeře. Ještě chvíli tam nehybně seděla se svými myšlenkami, a pak se vydala do Velké síně, kde už na ni čekali ostatní.
Posadila se a vzala si něco málo k jídlu, když později dojedla, její pohled se zaměřil na černovlasého muže, který seděl uprostřed stolu a něco si vykládal s profesorem Kratiknotem. Usmála se, když si vzpomněla, jak do něj dnes odpoledne vrazila. Chvíli ho pozorovala, ale pak svůj pohled odvrátila, protože se jí zdálo, že její pohled zachytil.
V noci nemohla usnout, pořád myslela jen na něho a nevěděla proč, tak dlouho ho přece neviděla a vůbec jí nechyběl, a teď, když ho jednou potkala, se jí přece nemůže stát, že by kvůli němu nemohla spát, nechápalo to…
-------
Druhý den u snídaně k ní přistoupil malý kluk, mohl chodit tak do druhého ročníku, který jí přinesl malý červený papírek. Když ho otevřela, uviděla vzkaz napsaný drobným malým písmem a v něm stálo:

Slečno Grangerová, stavte se u mě dnes večer v 8 hodin.
Severus Snape


Hermiona si vzkaz přečetla a zastrčila si ho do kapsy a pokračovala tam, kde skončila. Po snídani si šla pro učebnice a sešity a vydala se na hodinu Přeměňováni, která byla velice nudná, tak jako byly dnes nudně všechny ostatní předměty. Obvykle ji každý předmět vždy bavil, ale dnes byla v náladě, kdy neměla na výuku ani pomyšlení. Po skončení výuky se jí ulevilo a vydala se s Ronem a Harrym na kolej, kde tráví většinu svého času. Večer se blížil čím dál víc. Při večeři už nemyslela na nic jiného, jen na to co po ní Snape může chtít. Jelikož bylo za pět minut osm, vstala a odešla, aby tam stihla dojít včas. Když dorazila k ředitelně, tak si uvědomila, že nezná heslo pro vstup do ředitelny. Zkusila pár hesel, co jí zrovna napadlo, ale po žádném zadaném heslu jí nepustili dál. Po chvíli se tam objevil malý skřítek a heslo ji řekl, asi ho poslal Snape, ale to nemohla vědět jistě. Šla nahoru po točitém schodišti. Zaklepala a čekala, až jí známý hlas pozve dál.
"Dále," ozvalo se po chvilce a Hermiona vstoupila dovnitř.
"Dobrý den, pane řediteli," pronesla výrazným hlasem.
"Jdete pozdě," neodpustil si jízlivou poznámku.
"Já vím, omlouvám se."
"Jistě jste přemýšlela nad tím, proč sem vás sem pozval," řekl a nadzvedl hlavu.
"Ano, přemýšlela," odpověděla.
"Tak nebudu vás dlouho napínat, slečno Grangerová. Potřebuji od vás vaši pomoc a ještě předtím, než se zeptáte o, co se jedná, tak vám to sdělím sám. Nevím, jestli se vám bude můj návrh líbit, ale doufám, že budete natolik chytrá a neodmítnete mi pomoci," prohlásil a odložil brk.
"Pokusím se," řekla zmateně.
"Myslíte si, že dokážete splnit jakýkoliv úkol vám dám, stejně tak dobře jako domácí úkol?" zeptal se zvědavě.
"Myslím si, že ano."
"No výborně, tak teď dobře poslouchejte, včera večer zjistila moje matka, že je nemocná a že ji zbývá poslední rok života, a přeje si mě vidět šťastného. Chci ji splnit její poslední přání a věřte mi, že kdybych nevěděl to, že umírá tak bych na tohle nikdy nepřistoupil. Jednoduše si přeje, abych se oženil a ona by se konečně dočkala vnoučete, po kterém tak dlouho touží. A možná teď chápete to, co bude vaším úkolem," odmlčel se a sledoval její reakci.
"Vy chcete, abych si vás vzala a měla s vámi dítě?" řekla vyděšeně.
"Ano, to bude vaším úkolem, samozřejmě to můžete odmítnout, ale tím pádem byste mě velice zklamala a přišla tak o skvělou příležitost jak být jedna z nejlepších," odpověděl klidným hlasem.
"O jaké příležitosti to tu mluvíte?" zvědavě na něj pohlédla.
"Pokud byste se stala mojí ženou a přijala všechny mé podmínky, tak bych vám samozřejmě pomohl se stát přebornicí v lektvarech a zároveň byste si získala veliký respekt ve škole, jako ředitelova manželka," odpověděl klidně.
"Já myslela, že vztah mezi profesorem a studentem je nezákonný."
"To máte pravdu, ale věci se mění, zvláště když si to umíte zařídit. Tak dohodneme se?" zeptal se.
Hermiona se zamyslela a po chvilce řekla tichým hlasem:
"Tak dobře, souhlasím."
"No výborně, oznámím matce tuhle novinu a včas vás budu informovat."
"Dobrá, teď mě omluvte, musím už jít, nashledanou," odešla a zavřela za sebou dveře.
------
Když, se Hermiona ráno probudila, nemohla uvěřit událostem minulé noci. V hlavě pořád přemýšlela, co na to řeknou její kamarádi, že s něčím takovým vůbec dokázala souhlasit. Vždy si myslela, že jí nenávidí a najednou se chce oženit právě s ní a ještě k tomu s ní mít dítě. U snídaně se snažila bavit s Harrym o tom co má v plánu dál a naštěstí jí to pomohlo k tomu, aby na to aspoň na okamžik přestala myslet.
Uplynulo pár dní a Hermiona si začala myslet, že si to stihl rozmyslet a našel si někoho jiného, kdo mu pomůže, ale zmýlila se. Jednoho rána jí přišel ten samý vzkaz a Hermiona věděla dopředu o čem bude řeč.
Když vstoupila do ředitelny, Snape už na ní čekal.
"Dobrý den, pane řediteli, " pozdravila ho a čekala, co řekne.
"Posaďte se," pronesl a čekal, až se posadí.
Hermiona se posadila a čekala. Najednou promluvil:
"Oznámil jsem své matce, že se ožením a moje matka byla velice šťastná. Také jsem si dovolil ji oznámit datum svatby, jen doufám, že vám bude vyhovovat. Svatba bude ode dneška přesně za dva týdny," oznámil ji rychlým hlasem.
"V tom žádný problém není, ale smím se vás na něco zeptat, pane řediteli?"
"Samozřejmě, jen se ptejte, slečno Grangerová," pobídl ji.
"Proč jste si vybral zrovna mě? Mohl jste si přece vybrat někoho ze své koleje nebo někoho, kdo vám bude rovný," zeptala se zvědavě.
"Vybral jsem si vás proto, že jste velice chytrá a rozumná dívka a věřím tomu, že kdybych si vybral někoho ze své koleje, byla by to největší chyba v mém životě, " odpověděl.
"Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna vy tohle oceníte," pousmála se v duchu.
"Věci se mění, slečno Grangerová a jestli už nic nepotřebujete, tak je to pro dnešek vše, můžete jít. "
Hermiona se zvedla a šla ke dveřím, ještě než je stihla otevřít a promluvit ozval se známý hlas dříve:
"Mimochodem, bych ocenit to, kdybyste to svým přátelům řekla vy a nezapomeňte jim zdůraznit, že jste se tak rozhodla sama, nerad bych řešil jakékoliv problémy s panem Potterem."
"Dobrá, jak si přejete," prohlásila a odešla.
Když přišla do knihovny, uviděla sedět Harryho a Rona u stolu, rázným krokem se k nim vydala s úmyslem jim říct pravdu a nic ani nikdo ji v tom nemohl zabránit.

Beta-Reader

4. prosince 2008 v 9:33 | Maus |  Úvod
Ahoj hledám někoho, kdo by mi opravoval chyby v povídkách, sem úplně ztracená v čárkách...kdyby měl někdo zájem, tak bych mu byla moc vděčná budu povídky vkládat na http://fanfiction.potterharry.net/ konkrétně povídku To myslíte vážně a potřebuji někoho, kdo by se toho ujal, samozřejmě bych o uvdedla jako beta-readera. Potřebovala bych to tak, aby třeba do tří dnů stihl provést korekci samozřejmě jen te jedne kapitoly:) Nemám tam moc pravopiných chyb doufám...Ale čárky sou katastrofa...

Kdo by měl zájem at napíše na:

x.Maus.x@seznam.cz

2 Kapitola-Úkol

4. prosince 2008 v 9:30 | Maus
Druhý den u snídaně k ní přistoupil malý kluk, mohl chodit tak do druhého ročníku, který jí přinesl malý červený papírek. Když ho otevřela, uviděla vzkaz napsaný drobným malým písmem a v něm stálo:

Slečno Grangerová, stavte se u mě dnes večer v 8 hodin.
Severus Snape

Hermiona si vzkaz přečetla a zastrčila si ho do kapsy a pokračovala tam, kde skončila. Po snídani si šla pro učebnice a sešity a vydala se na hodinu přeměňováni, která byla velice nudná, tak jako byly dnes nudně všechny ostatní předměty. Po skončení výuky se jí ulevilo a vydala se s Ronem a Harrym na kolej, kde tráví většinu svého času. Večer se blížil čím dál víc. Při večeři už nemyslela na nic jiného, jen na to co po ní Snape může chtít. Jelikož bylo za pět minut osm, vstala a odešla, aby tam stihla dojít včas. Když dorazila k ředitelně, tak si uvědomila, že nezná heslo pro vstup do ředitelny. Zkusila pár hesel, co jí napadlo, ale po žádném zadaném heslu jí nepustili dál. Po chvíli se konečně trefila a šla nahoru po točitém schodišti. Zaklepala a čekala, až jí známý hlas pozve dál.
"Dále," ozvalo se po chvilce a Hermiona vstoupila.
"Dobrý den, pane řediteli," pronesla výrazným hlasem.
"Jdete pozdě," neodpustil si jízlivou poznámku.
"Já vím, omlouvám se."
"Jistě jste přemýšlela nad tím, proč sem vás sem pozval. " řekl a nadzvedl hlavu.
"Ano, přemýšlela," odpověděla.
"Tak nebudu vás dlouho napínat, slečno Grangerová. Potřebuji od vás vaši pomoc a ještě předtím, než se zeptáte o, co se jedná, tak vám to sdělím sám. Nevím, jestli se vám bude můj návrh líbit, ale doufám, že budete natolik chytrá a neodmítnete mi pomoci," prohlásil a odložil brk.
"Pokusím se," řekla zmateně.
"Myslíte si, že dokážete splnit jakýkoliv úkol vám dám, stejně tak dobře jako domácí úkol?" zeptal se zvědavě.
"Myslím si, že ano."
"No výborně, tak teď dobře poslouchejte, včera večer zjistila moje matka, že je nemocná, a že ji zbývá poslední rok života, a přeje si mě vidět šťastného. Chci ji splnit její poslední přání a věřte mi, že kdybych nevěděl to, že umírá tak bych na tohle nikdy nepřistoupil. Jednoduše si přeje, abych se oženil a ona by se konečně dočkala vnoučete, po kterém tak dlouho touží. A možná teď chápete to, co bude vaším úkolem," odmlčel se a sledoval její reakci.
"Vy chcete, abych si vás vzala a měla s vámi dítě?" řekla vyděšeně.
"Ano, to bude vaším úkolem, samozřejmě to můžete odmítnout, ale tím pádem byste mě velice zklamala a přišla tak o skvělou příležitost jak být jedna z nejlepších," odpověděl klidným hlasem.
"O jaké příležitosti to tu mluvíte?" zvědavě na něj pohlédla.
"Pokud byste se stala mojí ženou a přijala všechny podmínky, tak bych vám samozřejmě pomohl se stát přebornicí v lektvarech a Zároveň byste si získala veliký respekt ve škole jako ředitelova manželka, " odpověděl klidně.
"Já myslela, že vztah mezi profesorem a studentem je nezákonný."
"To máte pravdu, ale věci se mění, zvláště když si to umíte zařídit. Tak dohodneme se?" zeptal se.
"Tak dobře, souhlasím. "
"No výborně oznámím matce tuhle novinu a včas vás budu informovat."
"Dobrá, teď mě omluvte, musím už jít, nashledanou." odešla a zavřela za sebou dveře.


1 kapitola-Myšlenky

4. prosince 2008 v 9:29 | Maus
"Dobrý den, paní profesorko."
"Vítám vás zpět v Bradavicích, slečno Grangerová."
"Děkuji vám."
"Jen doufám, že nemáte v plánu vy tři zase odejít?" zvědavě pozvedla hlavu.
"Ne nemáme, zůstaneme tu až do konce školního roku," řekla výrazným hlasem.
"To doufám," a odkráčela dlouhou chodbou pryč.
Sledovala jak profesorka odchází, a pak se vydala do společenské místnosti. Když už byla téměř u cíle, narazila přímo do Snapea.
"To nemůžete dávat pozor na cestu? " řekl nepříjemným hlasem a sjel jí přísným pohledem.
"Omlouvám se, pane řediteli." pípla jemným hlasem a rychle šla dál, aniž by se ohlédla zpět.

Když dorazila do společenské místnosti ohlédla se, jestli nevidí Ginny ,ale nikde ji neviděla. Tak se posadila na židli, která stála hned na kraji u okna. Seděla tam dlouho a přemýšlela, když se podívala později na hodinky, bylo už pozdě a blížila se večeře. Ještě chvíli tam nehybně seděla, a pak se vydala do Velké síně, kde už na ni čekali ostatní.

Posadila se vedle Ginny, a vzala si něco málo k jídlu, když později dojedla, její pohled se zaměřil na muže, který seděl uprostřed a něco si vykládal s Kratiknotem. Usmála se, když si vzpomněla, jak do něj dnes odpoledne vrazila. Chvíli ho pozorovala, ale pak pohled odvrátila, protože se jí zdálo, že její pohled zachytil.

V noci nemohla usnout, pořád myslela jen na něho a nevěděla proč, tak dlouho ho přece neviděla a vůbec jí nechyběl, a teď když ho jednou potkala, se jí přece nemůže stát, že by kvůli němu nemohla spát, nechápalo to…

To myslíte vážně?

4. prosince 2008 v 9:28 | Maus |  FF-To myslíte vážně?
Lord Voldemort padl,Brumbál umřel a Severus Snape se stává ředitelem Bradavic a zároveň musí udělat věc, která ho netěší...HG/SS