1 kapitola-Rozhodnutí

6. prosince 2008 v 17:32 | Maus |  FF-To myslíte vážně?
"Dobrý den, paní profesorko."
"Vítám vás zpět v Bradavicích, slečno Grangerová."
"Děkuji vám."
"Jen doufám, že nemáte v plánu vy tři zase odejít?" zvědavě pozvedla hlavu.
"Ne nemáme, zůstaneme tu až do konce školního roku," řekla výrazným hlasem.
"To doufám," a odkráčela dlouhou chodbou pryč.
Sledovala, jak profesorka odchází, a pak se vydala do společenské místnosti. Když už byla téměř u cíle, narazila přímo do Snapea.
"To nemůžete dávat pozor na cestu?" řekl nepříjemným hlasem a sjel ji přísným pohledem.
"Omlouvám se, pane řediteli," pípla jemným hlasem a rychle šla dál, aniž by se ohlédla zpět.
Když dorazila do společenské místnosti, ohlédla se, jestli nevidí Ginny, ale když ji nikde nespatřila, tak se posadila na židli, kde ponořená do svých myšlenek delší dobu zůstala, když se pak podívala na hodinky, bylo už pozdě a blížila se večeře. Ještě chvíli tam nehybně seděla se svými myšlenkami, a pak se vydala do Velké síně, kde už na ni čekali ostatní.
Posadila se a vzala si něco málo k jídlu, když později dojedla, její pohled se zaměřil na černovlasého muže, který seděl uprostřed stolu a něco si vykládal s profesorem Kratiknotem. Usmála se, když si vzpomněla, jak do něj dnes odpoledne vrazila. Chvíli ho pozorovala, ale pak svůj pohled odvrátila, protože se jí zdálo, že její pohled zachytil.
V noci nemohla usnout, pořád myslela jen na něho a nevěděla proč, tak dlouho ho přece neviděla a vůbec jí nechyběl, a teď, když ho jednou potkala, se jí přece nemůže stát, že by kvůli němu nemohla spát, nechápalo to…
-------
Druhý den u snídaně k ní přistoupil malý kluk, mohl chodit tak do druhého ročníku, který jí přinesl malý červený papírek. Když ho otevřela, uviděla vzkaz napsaný drobným malým písmem a v něm stálo:

Slečno Grangerová, stavte se u mě dnes večer v 8 hodin.
Severus Snape


Hermiona si vzkaz přečetla a zastrčila si ho do kapsy a pokračovala tam, kde skončila. Po snídani si šla pro učebnice a sešity a vydala se na hodinu Přeměňováni, která byla velice nudná, tak jako byly dnes nudně všechny ostatní předměty. Obvykle ji každý předmět vždy bavil, ale dnes byla v náladě, kdy neměla na výuku ani pomyšlení. Po skončení výuky se jí ulevilo a vydala se s Ronem a Harrym na kolej, kde tráví většinu svého času. Večer se blížil čím dál víc. Při večeři už nemyslela na nic jiného, jen na to co po ní Snape může chtít. Jelikož bylo za pět minut osm, vstala a odešla, aby tam stihla dojít včas. Když dorazila k ředitelně, tak si uvědomila, že nezná heslo pro vstup do ředitelny. Zkusila pár hesel, co jí zrovna napadlo, ale po žádném zadaném heslu jí nepustili dál. Po chvíli se tam objevil malý skřítek a heslo ji řekl, asi ho poslal Snape, ale to nemohla vědět jistě. Šla nahoru po točitém schodišti. Zaklepala a čekala, až jí známý hlas pozve dál.
"Dále," ozvalo se po chvilce a Hermiona vstoupila dovnitř.
"Dobrý den, pane řediteli," pronesla výrazným hlasem.
"Jdete pozdě," neodpustil si jízlivou poznámku.
"Já vím, omlouvám se."
"Jistě jste přemýšlela nad tím, proč sem vás sem pozval," řekl a nadzvedl hlavu.
"Ano, přemýšlela," odpověděla.
"Tak nebudu vás dlouho napínat, slečno Grangerová. Potřebuji od vás vaši pomoc a ještě předtím, než se zeptáte o, co se jedná, tak vám to sdělím sám. Nevím, jestli se vám bude můj návrh líbit, ale doufám, že budete natolik chytrá a neodmítnete mi pomoci," prohlásil a odložil brk.
"Pokusím se," řekla zmateně.
"Myslíte si, že dokážete splnit jakýkoliv úkol vám dám, stejně tak dobře jako domácí úkol?" zeptal se zvědavě.
"Myslím si, že ano."
"No výborně, tak teď dobře poslouchejte, včera večer zjistila moje matka, že je nemocná a že ji zbývá poslední rok života, a přeje si mě vidět šťastného. Chci ji splnit její poslední přání a věřte mi, že kdybych nevěděl to, že umírá tak bych na tohle nikdy nepřistoupil. Jednoduše si přeje, abych se oženil a ona by se konečně dočkala vnoučete, po kterém tak dlouho touží. A možná teď chápete to, co bude vaším úkolem," odmlčel se a sledoval její reakci.
"Vy chcete, abych si vás vzala a měla s vámi dítě?" řekla vyděšeně.
"Ano, to bude vaším úkolem, samozřejmě to můžete odmítnout, ale tím pádem byste mě velice zklamala a přišla tak o skvělou příležitost jak být jedna z nejlepších," odpověděl klidným hlasem.
"O jaké příležitosti to tu mluvíte?" zvědavě na něj pohlédla.
"Pokud byste se stala mojí ženou a přijala všechny mé podmínky, tak bych vám samozřejmě pomohl se stát přebornicí v lektvarech a zároveň byste si získala veliký respekt ve škole, jako ředitelova manželka," odpověděl klidně.
"Já myslela, že vztah mezi profesorem a studentem je nezákonný."
"To máte pravdu, ale věci se mění, zvláště když si to umíte zařídit. Tak dohodneme se?" zeptal se.
Hermiona se zamyslela a po chvilce řekla tichým hlasem:
"Tak dobře, souhlasím."
"No výborně, oznámím matce tuhle novinu a včas vás budu informovat."
"Dobrá, teď mě omluvte, musím už jít, nashledanou," odešla a zavřela za sebou dveře.
------
Když, se Hermiona ráno probudila, nemohla uvěřit událostem minulé noci. V hlavě pořád přemýšlela, co na to řeknou její kamarádi, že s něčím takovým vůbec dokázala souhlasit. Vždy si myslela, že jí nenávidí a najednou se chce oženit právě s ní a ještě k tomu s ní mít dítě. U snídaně se snažila bavit s Harrym o tom co má v plánu dál a naštěstí jí to pomohlo k tomu, aby na to aspoň na okamžik přestala myslet.
Uplynulo pár dní a Hermiona si začala myslet, že si to stihl rozmyslet a našel si někoho jiného, kdo mu pomůže, ale zmýlila se. Jednoho rána jí přišel ten samý vzkaz a Hermiona věděla dopředu o čem bude řeč.
Když vstoupila do ředitelny, Snape už na ní čekal.
"Dobrý den, pane řediteli, " pozdravila ho a čekala, co řekne.
"Posaďte se," pronesl a čekal, až se posadí.
Hermiona se posadila a čekala. Najednou promluvil:
"Oznámil jsem své matce, že se ožením a moje matka byla velice šťastná. Také jsem si dovolil ji oznámit datum svatby, jen doufám, že vám bude vyhovovat. Svatba bude ode dneška přesně za dva týdny," oznámil ji rychlým hlasem.
"V tom žádný problém není, ale smím se vás na něco zeptat, pane řediteli?"
"Samozřejmě, jen se ptejte, slečno Grangerová," pobídl ji.
"Proč jste si vybral zrovna mě? Mohl jste si přece vybrat někoho ze své koleje nebo někoho, kdo vám bude rovný," zeptala se zvědavě.
"Vybral jsem si vás proto, že jste velice chytrá a rozumná dívka a věřím tomu, že kdybych si vybral někoho ze své koleje, byla by to největší chyba v mém životě, " odpověděl.
"Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna vy tohle oceníte," pousmála se v duchu.
"Věci se mění, slečno Grangerová a jestli už nic nepotřebujete, tak je to pro dnešek vše, můžete jít. "
Hermiona se zvedla a šla ke dveřím, ještě než je stihla otevřít a promluvit ozval se známý hlas dříve:
"Mimochodem, bych ocenit to, kdybyste to svým přátelům řekla vy a nezapomeňte jim zdůraznit, že jste se tak rozhodla sama, nerad bych řešil jakékoliv problémy s panem Potterem."
"Dobrá, jak si přejete," prohlásila a odešla.
Když přišla do knihovny, uviděla sedět Harryho a Rona u stolu, rázným krokem se k nim vydala s úmyslem jim říct pravdu a nic ani nikdo ji v tom nemohl zabránit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 11. prosince 2008 v 10:48 | Reagovat

No teda,  na mě je to hooodně rychlé, ale jsem zvědavá na jejich reakci.

2 Riell Riell | 20. září 2009 v 21:44 | Reagovat

TY JO, TO JE DRSNÝ! ÚPLNĚ HALUZOVÝ. NEMÁ CHYBU!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama