Nemůžu bez tebe žít...

8. prosince 2008 v 8:31 | Maus |  Jednorázovky
Hermiona stála v ředitelně a povídala si s obrazem Severuse Snapea. Stála tam dlouho, až po chvíli se otočila a odcházela. Po tvářích jí tekly slzy a ona chtěla pryč. Šla hodně dlouho nevěděla kam jde, jen chtěla pryč. Její kroky byly čím dál rychlejší. Vyběhla z hradu pryč a zamířila k lesu. Běžela dlouho, až po chvíli, kdy už nemohla, tak zpomalila, ale nezastavila se, nechtěla… Pořád jen brečela a trmácela se lesem. Byla celá špinavá a šaty měla roztrhané od roští, ale bylo jí to jedno. Nohy ji táhly kamsi daleko od Bradavic, ale kam? Její jediné přání bylo, aby on žil a ona by se ho mohla dotknout. Nesnesla pomyšlení, že už ho nikdy neuvidí, nepolíbí… On byl mrtvý a slova, která ji řekl, když mluvila s jeho obrazem ji nesmírně ranila a tak hrozně bolela u srdce… Nevěřila tomu, že by ji nemiloval po tom všem, co spolu zažili. Vzpomínala na ty krásné chvíle, kdy byly spolu šťastni. Také vzpomínala na jeho polibky a na jejich první milování, ale všechno to bylo pryč, protože zemřel a s ním zemřela i ona. Pořád slyšela ty slova, jak ji říká, že ji už nemiluje a ať, na něj zapomene. Jenže ona nechtěla, neuměla bez něj žít. Najednou stála na kraji skály a dívala se směrem dolů. Moc dobře věděla, že to musí udělat a také to udělala. Skočila dolů, aby zemřela tak jako zemřel on.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mžiži Mžiži | Web | 8. prosince 2008 v 17:32 | Reagovat

smutná, ale krásná povídka... máš moc hezký vzhled :)

2 lady.cats lady.cats | Web | 12. prosince 2008 v 19:46 | Reagovat

Už jsem ti říkala, že máš přestat myslet takhle. Ale jinak je to zajímavý nápad. Mě se líbí. :) Povedl se ti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama