2 Kapitola-Pravidla

25. ledna 2009 v 14:28 | Maus |  FF-Je tohle láska?
Poznámka: Musím opět moc poděkovat Sisi za její pomoc!


Druhý den se probudila časně ráno. Oči měla celé červené a oteklé od toho, jak celou noc probrečela. Usnout se ji podařilo až k ránu. Ještě dlouho seděla na posteli a nechtěla jít ven ze svého pokoje. Nakonec usoudila, že stejně jednou bude muset vyjít, tak ať to má aspoň rychle za sebou. Opatrně otevřela dveře, jako by čekala, že bude stát za nimi, ale nikdo tam nebyl. Rozhlédla se a zamířila po schodech dolů, kde vešla přímo do salonku. V rohu stál velký krb a u něj byl dlouhý stůl s křeslem a pohovkou. Bylo zde hromové ticho. V místnosti nikdo nebyl, jen na stole ležely noviny a hrnek od kávy. Šla do další místnosti. Při vstupu do dveří zjistila, že vstoupila do kuchyně, kde stál malý domácí skřítek. Když si skřítek Hermiony všiml, pozdravil ji a nabídl jí židli, aby se posadila. Přinesl jí čaj a teprve potom promluvil:
"Pán právě odešel, ale vrátí se brzy, kdyby jste ještě něco potřebovala, stačí zavolat," skřítek pokynul hlavou a zmizel dříve, než stačila Hermiona cokoliv říct.
Když dopila čaj, prošla dveřmi zpátky do salonku a vydala se do zavřených dveří, které byly naproti kuchyni. Na rozdíl od ostatních byla celá knihovna tmavá a prostorná. Všimla si hromady knih, pracovního stolu s křeslem a na stěně velikého obrazu, na kterém byla postava, kterou nepoznávala. Přistoupila ke knihovně a začala si postupně prohlížet knížky, které podle všeho patřily Snapeovi. Všechny byly staré, ale byly v perfektním stavu. Z všech titulů ji padl do oka jeden, který vypadal na první pohled velmi zajímavě. Kniha měla zeleno-šedivý obal, ale její hřbet nenesl žádný název. Opatrně ji vytáhla. Najednou se za jejími zady ozval něčí hlas:
"To vás doma neučily, že hrabat se v cizích věcech je neslušné?" zeptal se svým obvyklým studeným a sarkastickým hlasem Snape a pomalu zamířil ke svému stolu.
"Omlouvám se," pronesla nervózním hlasem Hermiona a vrátila knížku zpět do poličky. Snape se posadil a pohlédl na ni se svým obvyklým ironickým pohledem. Chvilku mlčel, než promluvil:
"Slečno Grangerová, myslím si, že si budeme muset promluvit o naší situaci. Nepřijímám jakékoliv námitky, ani nic jiného. Dlouho jsem tu žil sám a zcela spokojen, dokud mi vás Voldemort nedaroval. Momentálně nemám jinou možnost, než tu strpět vaší přítomnost. Takže váš pokoj je vám k dispozici. Dovolím vám i využívat mojí knihovnu s podmínkou, že knihy zůstanou v takovém stavu v jakém jsou teď. Večeřet můžete buď v kuchyni, nebo v jídelně, avšak nepočítejte s mou přítomností. Mám rád při jídle samotu a klid. Pokud to nebude nezbytně nutné a nebudete potřebovat něco důležitého, tak za mnou nechoďte," odmlčel se, a pak se zeptal:
"Je vám snad něco nejasné?"
Opřel se o opěradlo svého křesla a vyčkával.
"Ne není," odpověděla mu ještě stále nervózním hlasem.
"Výborně, tak tedy můžete jít," sdělil jí a zahleděl se do pergamenu, který ležel před ním. Hermiona se vrátila zpátky do vedlejší místnosti, kde si sedla na gauč. A mlčky zírala do stropu. Když se zvedla, vzala do ruky noviny, které ležely na stole. Při jejich zběžném prolistování zjistila, že v nich nejsou žádné zprávy o Voldemortovi, ani o žádných jeho akcích. Vstala a vydala se k oknu. Venku sněžilo, celá krajina byla pokryta sněhem. Odstoupila dál od okna, protože sníh ji připomínal spoustu krásných vzpomínek na její kamarády, ale ona teď nechtěla vzpomínat. Svezla se do křesla, kde po chvíli usnula. Probudila se až k večeru. V místnosti stále nikdo nebyl, ale noviny, které ležely na stole byly pryč. Místo nich tam našla malý papírek, na kterém stálo:
Vrátím se až zítra ráno. Jestliže budete po dobu mé nepřítomnosti cokoliv potřebovat, tak vám pomůže můj domácí skřítek. SS
Hermiona si vzkaz přečetla a schovala ho do kapsy. Zamířila do svého pokoje, kde si mlčky lehla a opět usnula.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arival Arival | 31. ledna 2009 v 19:23 | Reagovat

Hezké, jsem zvědavá, jak se to vyvine. Líbí se mi, že s postavou Severuse nikam moc "neujíždíš". Doufám, že to tak i zůstane. Příběh vypadá slibně. Určitě si ráda počkám na pokračování ;)

2 Mžiži Mžiži | Web | 21. února 2009 v 12:04 | Reagovat

omlouvám se, dlouho jsem tady nebyla... tato povídka se mi  líbí, honem další kapitolky :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama